Polyfonie a homofonie
167 slov | 1 min
Polyfonie je hudební styl, ve kterém různé melodie zní současně a jsou rovnocenné. Každý hlas má svou vlastní melodickou linii, což vytváří komplexní a harmonicky bohatý zvuk. Homofonie naopak znamená, že jedna melodie je doprovázena harmonickými akordy, přičemž melodie je dominantní a ostatní hlasy ji podporují. Polyfonie je častá v renesanční hudbě, zatímco homofonie je typická pro většinu klasické a moderní hudby.
Polyfonie (vícehlas, mnohohlas)
- rozvoj v 1. polovině 18. století
- několik hlasů má jinou melodii, jiný rytmus a jiný text
- do polyfonie patří kánon
Písně
- Jede jede poštovský panáček
- Já do lesa nepojedu
- Neviděli jste tu mé panenky?
Vokální polyfonie
zpívaný vícehlas
nejznámější autoři
- O. di Lasso (Nizozemec)
- G. P. da Palestrina (Ital)
Instrumentální polyfonie
- nástrojový vícehlas
- nejdokonalejší polyfonní skladba je Fuga
- Polyfonie dosáhla svého vrcholu v období baroka
- největší představitel baroka: J. S. Bach
- další představitelé: Antonio Vivaldi, G. F. Händel
Fuga = vícehlasá skladba s nápaditým začátkem, který se vždy opakuje při nástupu nového hlasu
Homofonie (stejnohlas)
- jedna hlavní melodie doprovázená např. akordy na kytaru