Názvosloví kyselin
488 slov | 3 min
článek přímo zaměřen na kyseliny zde
Názvosloví kyselin je důležitou částí anorganické chemie, která umožňuje jednoznačně pojmenovat sloučeniny vodíku s kyslíkem a dalšími prvky. Správné pochopení názvosloví kyslíkatých kyselin je klíčem k porozumění chemickým rovnicím, roztokům a jejich vlastnostem. Tento článek ukazuje, jak rozpoznat a správně pojmenovat kyslíkaté kyseliny.
Teorie
Kyslíkaté kyseliny jsou sloučeniny vodíku, kyslíku a dalšího prvku (nejčastěji nekovu). Obecný vzorec má tvar HₓEᵧO_z, kde E je prvek, který určuje název kyseliny.
V názvu se vždy objevuje slovo „kyselina“, za kterým následuje kmen názvu prvku a přípona podle oxidačního čísla.
| Ox. číslo | Přípona | Název | Vzorec |
|---|---|---|---|
| I | -ná | kyselina chlorná | HClO |
| II | -natá | kyselina chlornatá | HClO₂ |
| III | -itá | kyselina dusitá | HNO₂ |
| IV | -ičitá | kyselina siřičitá | H₂SO₃ |
| V | -ečná/-ičná | kyselina dusičná | HNO₃ |
| VI | -ová | kyselina sírová | H₂SO₄ |
| VII | -istá | kyselina chloristá | HClO₄ |
Jak poznat kyslíkatou kyselinu
- Obsahuje vodík (H) na začátku vzorce.
- Obsahuje kyslík (O) v molekule.
- Má další prvek (E), který určuje příponu.
- Název vždy začíná slovem „kyselina“.
Odvození názvu z vzorce
H₂SO₄
- určíme prvek, který tvoří základ – síru (S).
- určíme oxidační číslo síry:
- vodík má +1, kyslík -2 oxidační číslo
- když sečteme počet oxidačních čísel vpravo (O), víme, že je to -8
- vlevo víme, že je to 2 + něco, musí to být 8 (aby se to vyrovnalo), takže 6
- ox. číslo VI odpovídá koncovce -ová
- výsledek: kyselina sírová
HNO₂
- základní prvek – dusík (N)
- výpočet oxidačního čísla:
- vodík má +1, kyslík -2 oxidační číslo
- když sečteme počet oxidačních čísel vpravo (O), víme, že je to -4
- vlevo víme, že je to 1 + něco, musí to být 4 (aby se to vyrovnalo), takže 3
- ox. číslo III odpovídá koncovce -itá
- název: kyselina dusitá
Odvození vzorce z názvu
kyselina uhličitá
- základní prvek – uhlík (C)
- přípona -itá → oxidační číslo IV
- známe, že kyseliny obsahují H a O
- poskládáme prvky s ox. čísly vedle sebe -> HⁱCⁱᵛO⁻ⁱⁱ
- sečteme strany: levá - 1 + 4 = 5, pravá: -2
- potřebujeme dělitolnost 2, takže H přidáme ještě jednou - Hⁱ₂CⁱᵛOⁱⁱ
- sešteme strany: levá - 2 + 4 = 6, pravá: -2
- přidáme tolikrát kyslík, aby to vycházelo 6, pčidáme ho 3x, protože má ox. číslo -2
- finální vzorec: H₂CO₃
kyselina dusičná
- základní prvek – dusík (N)
- přípona -ičná → oxidační číslo V
- známe, že kyseliny obsahují H a O
- poskládáme prvky s ox. čísly vedle sebe → HⁱNᵛO⁻ⁱⁱ
- sečteme strany: levá – 1 + 5 = 6, pravá: -2
- potřebujeme vyrovnat hodnoty – přidáme tolik kyslíků, aby jejich záporná část odpovídala kladné
- 3 kyslíky → 3×(-2) = -6 → součet stran je vyrovnaný
- finální vzorec: HNO₃
Shrnutí
Kyslíkaté kyseliny mají typický tvar HₓEᵧO a jejich názvy se tvoří podle oxidačního čísla centrálního prvku. Základní kroky při určování názvu:
- Určit prvek a jeho oxidační číslo.
- Vybrat správnou příponu (-itá, -ová, -istá, …).
- Začít názvem „kyselina“ a přidat odpovídající příponu.