Názvosloví oxidů a sulfidů
599 slov | 4 min
článek přímo zaměřen na oxidy zde
Názvosloví oxidů a sulfidů je základní součástí chemie, která pomáhá správně pojmenovat sloučeniny kyslíku a síry s jinými prvky. Správné porozumění pravidlům názvosloví usnadňuje orientaci v chemických rovnicích i praxi v laboratoři. Tento přehled ukazuje, jak jednoduše a systematicky určovat názvy oxidů a sulfidů.
Teorie
Oxidy jsou dvouatomové sloučeniny kyslíku s jiným prvkem, zatímco sulfidy jsou dvouatomové sloučeniny síry s jiným prvkem. Vše, co bude v tomto článku zmíněno platí i pro obojí.
| Koncovka | Příklad (kyslík) | |
|---|---|---|
| I | -ný | oxid sodný (Na₂O) |
| II | -natý | oxid vápenatý (CaO) |
| III | -itý | oxid hlinitý (Al₂O₃) |
| IV | -ičitý | oxid křemičitý (SiO₂) |
| V | -ičný, -ečný | oxid chlorečný (Cl₂O₅) |
| VI | -ový | oxid selenový (SeO₃) |
| VII | -istý | oxid manganistý (Mn₂O₇) |
| VIII | -ičelý | oxid osmičelý (OsO₄) |
U těchto prvků je oxidační číslo vždy -2, zapíšeme jako O⁻ᴵᴵ. Oxidační číslo je, kolik elektronů zbývá prvku, aby dosáhl plné valenční vrstvy, v tabulce se zjišťuje oxidační číslo rozdílem 8 a čísla A skupiny. Název u prvku, který je přídavným jménem (nevím, jak to vysvětlit jinak) má oxidační číslo kladné a zjiťuje se pomocí čísla koncovky. Název je obrácený, než je vzorec, to znamená, že je oxid v názvu první, ve vzorci je ale jako druhý (oxid sodný - Na₂O).
Odvozování vzorce z názvu
oxid hlinitý
- napíšeme si prvky ve správném pořadí - AlO
- zjistíme koncovku - -itý
- napíšeme si oxidační čísla (oxidační číslo prvku se zjišťuje podle koncovky, oxid má vždy -2), -itý je 3 - AlᴵᴵᴵO⁻ᴵᴵ
- převedeme křížovým pravidlem dolů (horní index u jednoho prvku do dolního indexu druhého prvku, převádí se v kladné hodnotě) - Al₂O₃
- zkontrolujeme, jestli čísla nejdou zkrátit (4 a 2 -> 2 -> 1, 1 se nepíše), 2 a 3 nejsou zkrátitelné, takže opisujeme
- hotovo - Al₂O₃
sulfid fosforečný
- napíšeme si prvky ve správném pořadí - PS
- zjistíme koncovku - -ečný
- napíšeme si oxidační čísla (oxidační číslo prvku se zjišťuje podle koncovky, sulfid má vždy -2), -ečný je 5 - PⱽS⁻ᴵᴵ
- převedeme křížovým pravidlem dolů (horní index u jednoho prvku do dolního indexu druhého prvku, převádí se v kladné hodnotě) - P₂S₅
- zkontrolujeme, jestli čísla nejdou zkrátit (4 a 2 -> 2 -> 1, 1 se nepíše), 2 a 5 nejsou zkrátitelné, takže opisujeme
- hotovo - P₂S₅
Odvození názvu ze vzorce
Cu₂S
- zjistíme hodnotu oxidačního čísla a čísla v dolním indexu u prvku, který je základ (tady síra), tady máme -2 oxidační číslo a dolní index je 1 (ta se tady jako i v matematice nepíše) - Cu₂S⁻ᴵᴵ (jedničku nepůžu dolů napsat, protože jste na webu)
- vynásobíme dolní index s oxidačním číslem a zjistíme hodnotu, tady je 2, takže |-2 * 1| = 2 (absolutní hodnota)
- získané číslo vydělím dolním indexem u prvku, který není základ (tady Cu - měď), 2 / 2 = 1, to znamená, že oxidační číslo u tohoto prvku je 1 (u prvku Cu)
- získám příponu podle oxidačního čísla 1, což je -ný
- napíšu název: sulfid měďný
Mn₂O₇
- zjistíme hodnotu oxidačního čísla a čísla v dolním indexu u prvku, který je základ (tady kyslík), tady máme -2 oxidační číslo a dolní index je 7 - Mn₂O₇⁻ᴵᴵ
- vynásobíme dolní index s oxidačním číslem a zjistíme hodnotu, tady je 2, takže |-2 * 7| = 14 (absolutní hodnota)
- získané číslo vydělím dolním indexem u prvku, který není základ (tady Mn - mangan), 14 / 2 = 7, to znamená, že oxidační číslo u tohoto prvku je 7 (u prvku Mn)
- získám příponu podle oxidačního čísla 7, což je -istý
- napíšu název: oxid manganistý