Nauka o slovní zásobě

Význam slova

1. Věcný (obsahový)

   • nadřazená
   • podřazená
   • souřadná

2. Mluvnický

Sousloví

• Ustálené spojení dvou a více slov s jedním věcným významem.
• Dá se vyjádřit i jednoslovným pojmenováním: např. anglický jazyk → angličtina.

Přísloví – spojení s poučným obsahem, které vyjadřuje lidskou zkušenost (Kdo šetří, má za tři).

Rčení – jeho původní význam nevnímáme doslova, pouze obrazně (Vzít nohy na ramena).

Pořekadlo – vyjadřuje životní zkušenost, nedá se volně ohýbat (Chyba lávky).

Pranostika – dává do souvislosti meteorologické jevy a roční dobu (Metardova kápě 40 dní kape).

50 nejznámějších přísloví

• V nouzi poznáš přítele. – Praví přátelé se ukážou v těžkých časech.
• Čas jsou peníze. – Čas má hodnotu.
• Lépe pozdě než nikdy. – Lepší něco udělat pozdě než vůbec.
• Dvakrát měř, jednou řež. – Přemýšlej před jednáním.
• Jablko nepadá daleko od stromu. – Děti se podobají rodičům.
• Kdo chce kam, pomozme mu tam. – Kdo si něco přeje, ať to má.
• Vlk se nažral a koza zůstala celá. – Kompromisní řešení.
• Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. – Akce vyvolává reakci.
• Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. – Kdo chce škodit, najde způsob.
• Nehas, co tě nepálí. – Nestarej se o cizí věci.
• Na každém šprochu pravdy trochu. – I fáma může obsahovat pravdu.
• Líná huba – holé neštěstí. – Kdo se nezeptá, nic nezíská.
• Kdo si počká, ten se dočká. – Trpělivost přináší odměnu.
• Čert nikdy nespí. – Problémy mohou přijít nečekaně.
• Hlad je nejlepší kuchař. – Hlad zlepšuje chuť jídla.
• Tichá voda břehy mele. – Klidní lidé mohou být nebezpeční.
• Kdo lže, ten krade. – Lež vede k dalším hříchům.
• Darovanému koni na zuby nehleď. – Dárek nekritizuj.
• Bez peněz do hospody nelez. – Bez prostředků si nic nekoupíš.
• Nechval dne před večerem. – Nehodnoť výsledek předčasně.
• S poctivostí nejdál dojdeš. – Čestnost se vyplácí.
• Sytý hladovému nevěří. – Kdo něco má, nepochopí toho, kdo nemá.
• Chytrému napověz, hloupého trkni. – Moudrý pochopí rychleji.
• Není všechno zlato, co se třpytí. – Vnější vzhled klame.
• Kdo nic nedělá, nic nezkazí. – Strach z chyby brání aktivitě.
• Každá liška svůj ocas chválí. – Každý si myslí, že je nejlepší.
• Přeskoč, přelez, ale nepodlez. – Hledej čestné cesty k cíli.
• Slova jsou stříbro, mlčení zlato. – Mlčení je často lepší než mluvení.
• Komu se nelení, tomu se zelení. – Pracovitost přináší úspěch.
• Co oči nevidí, to srdce nebolí. – Nevědomost je někdy lepší.
• Ruka ruku myje. – Pomoc za pomoc.
• Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. – Lákání může být klamavé.
• Nemoc a nouze naučí člověka znát. – V těžkých chvílích poznáš pravé lidi.
• Všeho s mírou. – Nic se nemá přehánět.
• Čím víc hlav, tím víc rozumu. – Společně se přemýšlí lépe.
• Hloupost kvete v každém věku. – Blbosti dělají i dospělí.
• Kdo málo mluví, více myslí. – Mlčení značí moudrost.
• Nedráždi hada bosou nohou. – Neprovokuj nebezpečí.
• Dobrá rada nad zlato. – Rady jsou cenné.
• Každý svého štěstí strůjcem. – Každý si tvoří svůj osud.

Slova jednoznačná a mnohoznačná

Jednoznačná

• Mají jen jeden věcný výraz, často jména osob, zeměpisné názvy nebo odborné názvy.
• Příklady: Jan, Brno, pondělí, stůl

Mnohoznačná

• Mají původní význam + další významy vzniklé přenesením slova na věci, které s původní skutečností souvisejí.
• Příklad: oko – smyslový orgán, oko na polévce, oko na punčoše, pytlácké oko

Přenesení významu

• Vnější podobnost – metafora
• Vnitřní podobnost – metonymie

Synonyma, homonyma a antonyma

Synonyma

• Slova souznačná – mají stejný nebo podobný význam.
• Příklady: chlapec, hoch, kluk; zlý, špatný

Homonyma

• Slova souzvučná – stejně znějí, ale mají odlišný význam.
• Příklady: topit – v kamnech / ve vodě; jeřáb – strom / stroj

Antonyma

• Slova opačného významu.
• Příklady: ticho, hluk; dobrý, špatný

Slovní zásoba a způsoby jejího obohacování

• Archaismy – slova zastaralá, např. bradýř = kadeřník, škamna = školní lavice
• Historismy – označují zaniklou skutečnost, např. palcát, nevolník, groš

Tvoření slov z tvarů existujících

• Odvozování – předpony, přípony, koncovky (číst – přečíst, les – lesík, slon – sloní)
• Skládání (složeniny)
  • vlastní: vložená spojovací samohláska (sníh + bílý → sněhobílý)
  • nevlastní: pouhé spojení (hodný + chvály → chvályhodný)
• Zkracování
  • iniciálové z počátečních písmen (EU, VŠ, ČTK)
  • zkratková slova (Čedok – Česká dopravní kancelář)
  • zkratky jiného druhu (tj., ks)

Přejímání slov z cizích jazyků

• Např.: pizza, manažer, auto, stadion

Tvoření nových slov (neologismy)

• Např.: robot, tablet

Rozbor slova

• Kořen – nejmenší společná část všech příbuzných slov
• Předpona – část slova před kořenem
• Přípona – část slova za kořenem
• Koncovka – mění se skloňováním/časováním

Slovotvorný rozbor

• Odvozené slovo – lesní, mořský
• Základové slovo – les, moře
• Slovotvorný základ – les, moř

Přechylování – vytváření ženských tvarů z mužských (žák → žákyně)

Skloňování přejatých slov

Věci

• Jména mužského rodu končící na -us – většinou se odsouvá (romantismus → romantismu), někdy zůstává stejné (kaktus → kaktusu)
• Jména středního rodu na -um, -eum, -ium – podle vzoru město, např. muzeum → muzea
• Jména středního rodu na -ma – rozšiřují kmen o -at-, např. drama → dramatu
• Zvláštní skloňování: některá ženská jména typu idea, některá podstatná jména se neskloňují (relé, filé, kupé, taxi, tabu)

Jména

• Slovanská jména původem přídavná – skloňujeme jako česká přídavná jména (Tolstoj → Tolstého)
• Jména na -o – podle vzoru pán (Ševčenko → Ševčenka)
• Jména řecká a latinská – odsouvá se 1. p. zakončení (Sofokles → Sofokla)
• Cizí jména na -ea – skloňujeme jako podstatné jméno idea (Guinea → Guineje)
• Některá cizí jména se neskloňují: Peru, Chile, Baku, Buenos Aires, Mali, Tbilisi, Waterloo, Halle